Rozhovor s režisérem Lumírem Olšovským

Lumíre, americký muzikál, navíc nominovaný na prestižní cenu Drama Desk Award, to bývá jistota. Je to však jen muzikál o dvou hercích a hudebním doprovodu. Trochu nezvyklé. Proč tato volba?
Muzikál pro mě není jenom velká revue s blyštivými kostýmy tanečnic plnými pštrosích per nebo diskoběsnění na téma otáčející se kolem známé historické osobnosti. Je to myšlenka, příběh, dramatické vyprávění hudbou, zpěvem zesílené emoce. Spalující vášeň má fascinující námět! Tak proto..

Zaujala tě víc hudební složka muzikálu nebo jeho děj?
Ne nadarmo je tenhle muzikál tolik oceňovaný. Děj je strhující a hudba z něj vychází, násobí ho, pokračuje tam, kde dialog už nestačí. Hudbu tady vnímám jako přirozenou součást textu.

Oproti českým produkcím, kde se to hýří jmény, která jsou na obrazovkách nebo v novinách jsi dal přednost úplně novým tvářím. Není to pro úspěch muzikálu zbytečné riziko?
Riziko to je, riziko, že nepřitáhneme davy diváků. Ale ne zbytečné. Nakonec se třeba roznese, že stojí za to se na náš muzikál přijít podívat. A že jakýsi Lukáš Kunz a Jára Blažek jsou moc dobří!

Proč volba místa premiéry na Divadelní lodi Tajemství?
Tak výjimečná hra si přednostně zaslouží výjimečné prostředí. Osud dvou vykolejených mladých životů se báječně hodí na vratká prkna lodního divadla. Plánoval jsem na jevišti ještě způsobit požár, ačkoli to mi zřejmě ani tady, ač blízko vodě, neprojde….

V poslední době jsou na tvé facebookové stránce samé pochutiny, vždy když se na ně podívám, mám na ně chuť. K jakému jídlu by jsi přirovnal tvé nastudování muzikálu Thrill Me – Spalující vášně.
K jídlu, které jsi v životě neviděl a máš na ně zakázanou chuť. Je to něco, co bys neměl jíst, ale přesto to uděláš.

Děkuji za rozhovor.